Přeprava pacienta a průvodce hrazená ze zdravotního pojištění
je upravena v § 36 a 37 zákona 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Jde o jinou než neodkladnou přepravu pacienta vozidlem smluvní zdravotnické dopravní služby k poskytovateli zdravotních služeb na území ČR, který má smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta z místa jeho pobytu (a zpět) nebo mezi smluvními zdravotnickými zařízeními. Přepravu indikuje lékař na základě aktuálního zdravotního stavu pacienta. Lékař požadující zdravotní službu vyplní tiskopis „Příkaz ke zdravotnímu transportu“. Příkaz pro cestu zpět vyplňuje lékař, který zdravotní péči poskytl, opět po zhodnocení nutnosti zdravotního transportu ze zdravotních důvodů. U plánovaného kontrolního vyšetření zadává příkaz lékař, který o kontrole rozhodl. Tento lékař příkaz nevystaví vždy, protože pacient je například pozván na kontrolu až za delší dobu, takže nelze vyloučit změnu jeho zdravotního stavu a tím i indikace k přepravě. Pak pacient musí kontaktovat svého praktického lékaře, který posoudí jeho aktuální zdravotní stav, a je-li přeprava ze zdravotních důvodů indikovaná, vystaví mu příkaz praktický lékař. Příkaz pro cestu zpět však již vyplňuje lékař, který zdravotní péči poskytl – opět pokud je ze zdravotních důvodů indikován transport pacienta zpátky do místa pobytu.
Transport musí být vždy indikován jen z prokazatelně zdravotních důvodů. Někdy odůvodnění chybí zcela nebo není medicínské, ale sociální – například špatná dopravní obslužnost. Často potom při kontrole lékař není svými záznamy schopen zdůvodnit, zda a proč se pacient nemohl přepravit běžnou dopravou. Zdravotní pojišťovna hradí transport vždy jen ve výši odpovídající vzdálenosti nejbližšího pacientova smluvního poskytovatele zdravotní služby. Jestliže pacient požaduje zdravotní službu ve vzdálenějším zařízení, musí dopravci ze svého zaplatit rozdíl v ceně přepravy do tohoto zařízení i zpět. Za tím účelem podepisuje informovaný souhlas na zadní straně příkazu.
Lékař také ve stejném formuláři indikuje přepravu doprovodu pacienta. Musí však uvést konkrétní důvod, proč považuje doprovod za nezbytný. Nestačí uvést jen „ano“, „doprovod nutný“ či „rodinný příslušník“. Doprovodem se rozumí doprovázející osoba, která není členem posádky vozidla, a jejíž přítomnost je s ohledem na zdravotní stav pacienta nutná pro následné ošetření a vyšetření. Pokud zdravotní stav pacienta vyžaduje pouze pomoc při přepravě, je to plně v kompetenci posádky dopravní služby. Lékař v tomto případě doprovod neindikuje, jen zaškrtne v pokynech pro posádku políčko „Dvouposádka“. Odborný dohled a dopomoc včetně předání u poskytovatele zdravotních služeb pak zajišťuje druhý člen posádky v rozsahu své kvalifikace.
Výjimky jsou v § 36 odst. 3. Jedná se o „mimořádné případy“, které zákon nemůže postihnout, a dále výslovně o tyto případy indikované a ošetřujícím lékařem:
– je-li to ekonomicky výhodnější, a jestliže to schválí zdravotní pojišťovna, hradí se nezbytná letecká doprava,
– hrozí-li nebezpečí z prodlení, hradí zdravotní pojišťovna náklady i jinému než smluvnímu poskytovateli zdravotních služeb,
– jde-li o „vozíčkáře“, u kterého je přeprava indikována, hradí zdravotní pojišťovna přepravu i jinému než svému smluvnímu dopravci, pokud tuto přepravu zajišťuje speciálně upraveným vozidlem.
Důležité je ještě navazující ustanovení § 37 odst. 2 zákona, které stanoví, že:
„Pokud se pojištěnec, který má nárok na přepravu podle § 36, rozhodne pro přepravu soukromým vozidlem řízeným jinou osobou a pokud ošetřující lékař takovou přepravu schválí, má pojištěnec nárok na náhradu cestovních nákladů ve výši odpovídající vzdálenosti nejbližšího smluvního poskytovatele, který je schopen požadované zdravotní služby poskytnout.“
Co je příslušenství pohledávky
Pohledávka je právo věřitele na zaplacení peněžité částky od dlužníka. Je to vlastně takový rub dluhu. Je možné s ní nakládat jako s každou jinou majetkovou hodnotou. Nejčastěji se prodává, což se nazývá úplatné postoupení pohledávky. K tomu není třeba souhlasu dlužníka, ale je nutné ho o postoupení pohledávky informovat. Pohledávku tvoří jistina plus případné příslušenství. Příslušenstvím pohledávky jsou podle § 513 občanského zákoníku: úroky, úroky z prodlení, náklady spojené s jejím uplatněním. Úroky i úroky z prodlení se stanoví roční procentní sazbou z aktuální jistiny, vyjádřenou někdy latinskou zkratkou p. a. – per annum. Přesný výpočet obstarají internetové kalkulačky.
Úrok je smluvený a je odměnou věřitele za půjčení peněz. Jednoznačně číselně vyjádřený strop sjednaných úroků neexistuje. V občanském zákoníku je jen tzv. neurčité ustanovení § 1796 nazvané „Lichva“, které říká: „Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“ Každá věc se tak musí řešit individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem.
Úrok z prodlení je naproti tomu zákonnou sankcí za zpoždění s placením dluhu a věřitel ho může požadovat vedle smluvního úroku. Běží od prvního dne prodlení (den následující po splatnosti) do splacení dluhu. Výše úroku je dána nařízením vlády 351/2013, podle kterého „odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ Určující pro sazbu úroku za celou dobu prodlení je tedy první den prodlení, i když se později sazba zvýší nebo sníží. Například od ledna do července 2022 byl roční úrok z prodlení 11,75 %, od července do prosince 2022 a celý rok 2023 byl 15 %, od ledna 2024 byl 14,75 % a od července 2024 je 12,75 %. Dostal-li se tedy dlužník do prodlení v prvním pololetí roce 2022, má věřitel právo na úrok 11, 75 % za celou dobu prodlení. Pokud je v prodlení od května 2023, má věřitel právo na úrok 15 % za celou dobu prodlení.
Náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou náklady na její vymáhání. Platby za výzvy k úhradě dluhu od různých inkasních společností, pokud se k nim dlužník smlouvou s věřitelem nezavázal, lze úspěšně ignorovat, protože k úhradě není právní důvod. Je-li však ve všeobecných obchodních podmínkách uvedeno, že si věřitel za upomínku účtuje určitou částku, nezbude než ji zaplatit, protože zákazník to akceptoval ve smlouvě. Dostane-li se vymáhání dluhu až do fáze řízení před soudem, zvýší se dluh ještě o náklady soudního řízení. To je především soudní poplatek a jiné hotové výdaje a náklady právního zastoupení věřitele advokátem.
Od úroku z prodlení je nutné odlišit penále, které je povinen platit opožděný plátce pojistného na sociální a zdravotní pojištění; jeho výše je ale stejná jako zákonný úrok z prodlení v občanském právu. Jiným institutem je také smluvní pokuta, což je sankce sjednaná dobrovolně smluvními stranami ve smlouvě pro případ porušení určité smluvní povinnosti. Pro úplnost je třeba dodat, že před více lety už odzvonilo vysokému poplatku z prodlení jako zvláštní sankci za peněžité dluhy za bydlení a lze u nich žádat jen zákonný úrok z prodlení. Zákon 67/2013 však počítá s pokutou za prodlení s nepeněžitým plněním souvisejícím s bydlením ve výši 50 Kč denně. Jde například o situaci, kdy pronajímatel nájemci v zákonné lhůtě nedoručí vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu.
Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová